Letopisy Narnie Čarodějův synovec
4. 3. 2007
Letopisy Narnie Čarodějův synovec
Do starého domu v Londýně, ke starým sourozencům Ketterleyovým, se přistěhoval chlapec se svou nemocnou matkou. Jmenoval se Digory. Seznámil se s Polly (sousedka), která měla na půdě tajnou skrýš. Byla to chodba, která propojovala všechny sousední řadové domy.
Společně se rozhodli přelézt do jednoho prázdného. Ovšem spletli se ve svých výpočtech a skončili u Digoryho strýčka v pokoji, kde se často zamykal. Byl to šílený a zbabělý starý mládenec, který se nazýval čarodějem. Lstí dal Polly zlatý prsten a ta okamžitě zmizela. Digory zjistil, že strýc je krutý a sobecký a vzhledem k tomu, že i srab musel dívku jít zachránit sám. Dostal od strýce druhý zlatý prsten a dva zelené. Se žlutým se dostal „lesa mezi světy“. Byl to velice klidný les, kde bylo slyšet stromy růst. V něm byla sta jezírek. Tam našel Polly. Až po nějaké době se poznali a zjistili, jak se dostat domů (s použitím zelených prstenů a správného jezírka). Ale chtěli vyzkoušet i jiné světy. Označili si jezírko domů a skočili do jiného. Tam byl mrtvý svět Charn a v něm probudili královnu čarodějnici Jadis. Byla nehorázně zlá a krutá. Omylem ji dostali do našeho světa, kde ztratila svou moc, ale ne svou krásu, velikost a povahu. Po „potyčce“ na ulici (utrhla též kus pouliční lampy) ji dostali zpět do „lesa mezi světy“. Omylem však vzali i drožkáře, jeho koně a strýce Andrewa. Strýc okamžitě začal panikařit. Polly s Digorym chtěli královnu vrátit do Charnu, ale spletli se. Skončili „nikde“. Ale uslyšeli zpěv a před nimi rozkvétal nový svět. Zpíval lev jménem Aslan a svět pojmenoval Narnie. Její země byla ještě nějakou dobu velice plodná – co do ní spadlo, okamžitě vyrostlo (ať to bylo cokoli). Tedy i lampa, kterou hodila čarodějnice po Aslanovi nebo mince, které vypadaly Andrewovi z kapes. Vyvolená zvířata naučil Aslan mluvit i onoho drožkářovo koně, kterému později dal i křídla, aby pomohl Digorymu napravit to, že do právě zrozeného světa přivedl zlo. Digory měl přinést zlaté jablko (věčného zdraví a mládí). Tam, kde ho utrhl se objevila i Jadis a pokoušela ho. Ale Digory obstál a díky tomu zasadil strom, který chránil Narnii sto let než ji ovládlo zlo. V Narnii korunovali krále a královnu, stali se jimi drožkář, který měl čisté srdce a jeho žena, kterou přivolal Aslan. Digory dostal od Aslana jedno zlaté jablko, které uzdravilo jeho maminku, i když v našem světě nemělo takovou moc, aby to bylo navěky. Ohryzek od toho jablka zakopal na zahradě společně s prsteny. Z ohryzku vyrostl strom, který na Narnii nezapomněl a třeba se kolébal se, i když nefoukal vítr. Digory se s maminkou a tetou odstěhovali na venkov, kde vyrostl a stal se učencem, profesorem a cestovatelem. Strom na zahradě zničila velká vichřice a Digory z něho nechal udělat skříň, kterou si nechal odvést na venkov. Ve tmě se konečně začalo něco dít. Nějaký hlas začal zpívat. Byl dost daleko a Digory nedokázal přijít na to, odkud se vlastně ozývá. Někdy to vypadalo, že zní ze všech směrů najednou. … Píseň neměla slova. Neměla téměř ani melodii. Ale zcela určitě to byl ten nejkrásnější zvuk, jaký kdy slyšel. …
Lev chodil tam a zpátky tou prázdnou zemí a zpíval svou novou píseň. Byla příjemnější a zpěvnější než ta, kterou přivolal hvězdy a slunce, byla jemná jako ukolébavka. A jak šel a zpíval, údolí zarůstalo travou. …
… Najednou se zablesklo – ať už z oblohy nebo ze lva samotného – a dětem se v těle rozezněla každá kapka krve. A potom nejhlubší, nejnespoutanější hlas, jaký kdy děti slyšely, pronesl:
“Narnie, Narnie, Narnie, procitni. Miluj. Mysli. Mluv. Buďtež kráčející stromy. Buďtež mluvící zvířata. Buďtež zázračné vody.“
NARNIE
(B@D*G!RL, 14. 1. 2008 16:23)